Krkonošská lákadla všichni dobře známe – Sněžka, Výrovka, Pec pod Sněžkou, pramen Labe. To jsou všechno krásné trasy s nádhernými výhledy. Proč ale nezkusit něco nového a nepodívat se na hory z druhé strany. Krkonoše nejsou totiž jen české, ale i polské. A právě polskou stranu chceme objevit.
Šest kilometrů od státních hranic se nachází Szklarska Poreba, která je rekreačním, sportovním a turistickým střediskem. Svou atmosférou po ránu připomíná lázeňské městečko, s poklidnou horskou atmosférou, kterou čas od času narušují hloučky turistů, jež s velkými batohy vyráží do kopců.
vodopád Kamienczyka
Po červené turistické značce se vydáváme vstříc dlouhému stoupání krásnými lesy. Cestou navštěvujeme nejvyšší vodopád v polských Sudetech Kamienczyka. Za 6 zlotých jsou nám půjčeny přilby a sestupujeme po železných schodech do úzké soutěsky k vodopádu. Vodopád je krásným zastavením a osvěžením při dlouhém stoupání.
Pokračujeme dále do kopce, kde po pár metrech platíme v dřevěné budce lístky za 6 zlotých ke vstupu do Národního parku Krkonoše. Super je, že se všechny vstupy dají platit kartou. Cesta do kopce je poměrně dlouhá, ale stanovený cíl nás táhne dál.
vodopád Kamienczyka
Szrenica
První delší zastávkou je pro nás chata Schronisko PTTK na Hali Szrenickiej, od které je krásně vidět daleko do Polska. Dále pokračujeme po zelené turistické značce kolem skalního útvaru Koňské hlavy, odbočujeme na černou, míjíme lanovku a stoupáme k chatě na vrcholu Szrenica (1362 m.n.m.). Tady je už o poznání víc lidí, ale výhled je úchvatný – po úpatí polských Krkonoš hledíme na Violík a Vysoké kolo. Právě tady se rozhodujeme prodloužit si naši trasu a po hřebenu hor se projít.
Po černé pokračujeme ještě kousek a odbočujeme na červenou. Míjíme skalní útvar Svinské kameny a Tvarožník, odkud je krásný výhled na vrcholovou chatu, u které jsme byli před chvílí. Pokračujeme po Cestě česko-polského přátelství kolem Violíku (1469 m.n.m.) až k boudě nad Sněžnými jámami.
Schronisko PTTK na Hali Szrenickiej
Bouda nad Sněžnými jámami
Tato chata, která je ikonickým místem Krkonoš, neslouží kupodivu jako turistická základna, ale jako polský vysílač. Nicméně skály a lavičky kolem boudy jsou hojně využívány turisty pro odpočinek a relaxaci.
Po červené turistické cestě pokračujeme dál – máme krásné počasí, takže je krásně vidět do kraje a na Kochelské rybníčky/Sniezne Stawki – dvě malá jezera dole na úpatí hory. Tento úsek cesty je velmi pěkný – tvořený velkými balvany. Potkáváme zástupy zpocených turistů, cesta to není zrovna odpočinková, ale výhledy za to stojí.
Bouda nad Sněžnými jámami
Sniezne Stawki
Odbočujeme z červené trasy a sestupujeme na modrou trasu, která strmě klesá do údolí pod hřebeny hor. Převýšení je zde opravdu veliké. Odbočujeme na zelenou a míříme k ledovcovým jezírkům s názvem Kochelské rybníčky/Sniezne Stawki, které jsou pozůstatkem ledovcové činnosti v Krkonoších. Vlivem změny klimatu, ale i ta pomalu vysychají.
Jezírka leží uprostřed kamenného moře a nízkého porostu jehličnanů. Voda je zde velmi studená a křišťálově čistá. Na kamenech kolem jezera se dá příjemně posedět a kochat se pohledem na ostré skály a boudu na jejich vrcholu.
Sniezne Stawki
Szklarska Poreba
Dál pokračujeme po zelené turistické cestě, která nás vede až k chatě Schronisko Pod Labskim Szczytem. Je to jediná chata v okruhu několika kilometrů, proto je úplně narvaná a obsypaná turisty. Plašíme myšlenku na studené pivo a pokračujeme dál z kopce po žluté zpět do Szklarske Poreby. Chvilkami skáčeme po kamenech, protože cesta prudce klesá dolů.
Do města se vracíme v době sobotní turistické špičky – klidné městečko se proměnilo v hlučné místo se spoustou stánků, restaurací a turistických lákadel. Potkáváme skupinky Čechů i Poláků ochutnávající místní sýry, zákusky a nakupující suvenýry. Po odpočinku v krásně přírodě Krkonoš z města rychle prcháme zpátky k autu a na ubytování.
Dobroty v cukrárně Slodkie klimaty
Celou trasu jsme zdolali i se zastávkami asi za 9 hodin. Její délka je 24 km a celkové převýšení přes 1000 metrů. Výhledy jsou fascinující a ukazují, že Krkonoše z polské strany rozhodně stojí za návštěvu.
Trasa
Postřehy z výletu
- vyplatí se vstát brzy – trasa je velmi oblíbená, tak ať nemusíte jít v davech
- ve Szklarske Porebě se dá zaparkovat zadarmo – chce to kouknou do map (my jsme bez problému parkovali v bodě označen na mapě jako start/cíl)
- svačinu a pití s sebou – chatu sem tam potkáte, ale všude je většinou plno lidí
- dobrou obuv
- turistické poplatky se daly v Polsku platit kartou, doporučujeme ale i nějaký cash mít
