Další zastávkou našeho výletu po slavných městech italského severu byla Florencie. V pátek odpoledne jsme vyrazili vlakem společnosti Trenitalia z Pisy do Florencie. Cesta trvala zhruba hodinku a byla moc příjemná. Italské vlaky jsou rychlé, pohodlné a vzhledem k tomu, že venku pršelo, docela nám cesta bodla.
Večer ve Florencii
Florencie je o mnoho živější než Pisa. Vlakové nádraží se nachází v centru města, místní doprava tedy opět není při cestách do centra potřeba. Rychle jsme se vymotali z mumraje na nádraží a vyrazili k našemu ubytování, které jsme tentokrát našli za dobrou cenu v centru města kousek od náměstí Piazza del Duomo v Hotelu Dalí. Po rychlém check-inu jsme vyrazili na obhlídku osvětlených památek.
Nejdřív to ale chtělo nějakou véču. Dostali jsme tip na podnik Osteria All’antico Vinaio, kde prý dělají výborné sendviče s místními produkty. Florencii si budeme vždycky pamatovat podle tohohle papáníčka! Výborné pečivo přímo před našima očima nacpali čerstvým prosciuttem, mozzarellou, klobáskami, sušenými rajčaty, rukolou atd. Za 5 éček naprosto luxusní véča, kterou jsme zalili ještě jejich vlastním vínem. Spokojenější jsme ani být nemohli.
Po cestě zpět na hotel jsme okoukli hlavní památky jako je Palazzo Vecchio nebo Dóm Santa Maria del Fiore a vytipovali cíle na další den.
Véča v Osteria All’antico Vinaio
Za uměním..
Míst, které může ve Florencii člověk navštívit, je hafec. My jsme zjistili, že jsme trefili víkend, kdy jsou některá muzea ve Florencii otevřena zdarma. Hned ráno jsme proto zamířili do galerie Galleria dell’Accademia, kde je vystaven Michelangelův David. Vystáli jsme krátkou frontu, dostali lístky a vrhli se objevovat. V galerii je vystaveno spoustu umělecký děl, ale protože jsme měli na spěch, prohlédli jsme vše letmo a mířili k Davidovi. Dílo je to skutečně impozantní, ale pokud nepotřebujete vidět originál stačí navštívit florentské náměstí Piazza della Signoria, kde je umístěna kopie sochy.
Michelangelův David
Za výhledy..
Naší další zastávkou bylo právě náměstí Piazza della Signoria a středověký opevněný palác Palazzo Vecchio. Na náměstí najdeme vedle restaurací a kaváren také umělecká díla – krásnou Neptunovu fontánu a kopie slavných soch jako je Michelangelův Davis, Judita a Holofernes, aj. Při prohlídce paláce jsme zjistili, že je možné na věž paláce vystoupit.
Lístky se dají koupit na pokladně uvnitř paláce za cenu 12,50 eur/osoba. Přišli jsme mezi prvními, takže jsme pohodově vystoupali na věž bez lidí a užili si krásný rozhled. Lepší výhled na dominantu Florencie Dóm Santa Maria del Fiore asi nenajdete .. Z věže jej máte jako na dlani 😊Její návštěvu rozhodně doporučujeme víc, než návštěvu vyhlídky na kopule dómu. Nemusíte rezervovat lístky dopředu a současně uvidíte celý dóm najednou.
Dóm Santa Maria del Fiore z věže Palazzo Vecchio
Pomalu se blížil oběd a bylo tedy třeba myslet na jídlo. Vyhlášenou florentskou specialitou je lempredotto, což jsou měkké dršťky v housce. Našli jsme vyhlášený stánek Da Nerbone a dali si jeden sendvič na zkoušku. Uznali jsme, že takové „lahůdky“ je pro nás škoda. Upřímně, nebylo to moc dobré a dost slizké.
Navštívit jsme museli také most Ponte Vecchio, který byl postaven přes řeku Arno v roce 1345. Je zajímavý hlavně tím, že obou jeho stranách byly postaveny krámky zlatníků, kteří v nich současně mají i své dílny. Nad stavbami krámků se klene tzv. Vasariova chodba, která spojovala Palazzo Vecchio a Palazzo Pitti.
Ponte Vecchio
Za přírodou..
K Palazzo Pitti jsme se nechali unášet davem – hledat jej podle mapy bylo zbytečné. V současné době zde sídlí galerie současného umění Museo degli argenti. Nás ale nalákali proslulé zahrady Boboli. V tomto rozlehlém historickém parku můžeme nalézt řadu umělecký děl, ale je taky super místem pro relaxaci. Vstup do zahrad stojí 10 eur.
Zahrady Boboli
Přes zahrady jsme došli na terasu Piazzale Michelangelo, která je oblíbena turisty, protože je z ní krásný výhled na celé město. Najdete tu taky stánky se suvenýry a další bronzovou sochu Davida.
Za dominantou..
Poslední zastávkou naší florentské tour byl dóm Santa Maria del Fiore. Trochu jsme doufali, že ještě před tím dáme sendvič v Osterii All’antico Vinaio, ale ulička, kde podnik je, byla totálně narvaná lidmi, kteří v dlouhých frontách čekali na jídlo. Vzdali jsme to a zamířili k dómu. Vystáli jsme dlouhou frontu při vstupu, který je způsoben pro bezpečnostní kontrolou, a těšili se, jaká nádhera nás čeká vevnitř. Interiér chrámu je oproti impozantnímu vnějšku docela chudý. Prohlédli jsme si v rychlosti katedrálu a přístupné podzemí a vyrazili na vlakové nádraží.
Vlakem jsme zamířili do posledního města našich cest po severní Itálii – do univerzitního města Bologna.
