Každý výlet nemusí znamenat dlouhou cestu, stovky nebo tisíce kilometrů, leckdy stačí vyrazit prostě přes kopec nebo kouknout do mapy a najít něco zajímavého. Středočeský kraj se zajímavostmi jenom hemží.
Náš další krátký výlet se nesl přesně v tomhle duchu. Chtěli jsme aspoň trošku prozkoumat Křivoklátsko. Tohle chráněné území se nachází asi 30 km západně od Prahy, jeho středem protéká řeka Berounka a je zajímavé nejen krásnými lesy a zachovalou přírodou, ale také mnoha atraktivitami jako je Křivoklát, Koněpruské jeskyně, Beroun atd.
Máminka
Chtěli jsme navštívit od všeho trochu – trochu přírody, trochu té historie a možná trochu toho současna. Prvním cílem našeho výletu se tak stala rozhledna Máminka. Zhruba po hodince cesty ze Slaného jsme krásnými křivoklátskými lesy, které přímo vybízejí k projížďkám na kole, dorazili na parkoviště Na Vartě za obcí Hudlice. Byl krásný den, takže parkoviště bylo téměř plné. Parkovné se ale neplatí.
Po modré turistické značce jsme vyrazili na rozhlednu. Cesta je příjemná, žádné hrozné stoupání. Zhruba po dvou kilometrech jsme byli u rozhledny, jež stojí na vrcholu Krušné hory. Překvapilo nás množství lidí, které tahle zdánlivě malá a obyčejná rozhledna přilákala. Rozhledna byla otevřena v roce 2015 a stojí v nadmořské výšce 606 metrů nad mořem na vrcholu již zmíněné Krušné hory. Vstupné se neplatí. Rozhledna je zajímavá nejen místem, kde stojí, ale také svou konstrukcí – má tvar trojbokého jehlanu s korouhví a 33 metrů výšky, navrhl ji ateliér Huť architektury a je de facto průhledná, postavená ze dřeva. I samotný výstup na rozhlednu je zážitek – kapacita návštěvníků na rozhledně je omezená, v jeden moment na ní může být pouze asi 20 lidí (myslím).
Rozhledna Máminka
K vyhlídkové plošině vystoupáme po 96 schodech (každý má svého vlastníka), věž se dost výrazně kývá vlivem větru, ale také kroků návštěvníků. Zprvu jsme byli dost překvapeni a vyděšeni, ale zvládli jsme to 😊 Z vrcholu věže je krásně vidět na Křivoklátsko, při dobré viditelnosti se dá dohlédnout až na Klínovec, Ještěd i Šumavu. Pro cestu zpět k autu jsme zvolili jednu z vyšlapaných neznačených cestiček, která se zhruba po 800 metrech opět napojila na modrou turistickou značku a dovedla nás zpět na parkoviště.
Točník
Pro historickou část výletu jsme si vybrali hrady Točník a Žebrák, které často míjíme při cestě směrem na Plzeň. Od Máminky jsme sem dojeli asi za 20 minut (14 km). Tyto dva hrady od sebe leží pár metrů a jsou spolu nerozlučně spjaty. Zajímavé je, že oba se nacházejí v obci Točník, nedaleko je však i obec Žebrák. Parkoviště se nachází pod hradem Točník a za parkovné zaplatíte 50,- Kč.
Výhled z hradu Točník
Na samotný hrad Točník je to pak asi kilometr po cestě vedoucí z parkoviště. Točník je mladší z hradů, byl postaven po tom, co vyhořel hrad Žebrák. Sloužil spíše jako rezidenční sídlo, takže je někdy také označován jako hradozámek. Do hradu se dostanete kolem jezírka a po mostě vedoucím nad hradním příkopem s medvědy. Na prohlídku se můžete vydat sami nebo s průvodcem. Cena je přitom totožná – 80,-Kč za dospělého. V případě, že zvolíte samostatnou prohlídku jako my, zapůjčí Vám na pokladně kartu s informacemi o hradu. Pokud víte, že chcete navštívit oba hrady, kupte si rovnou společnou vstupenku za 110,-Kč (my jsme si toho nevšimli). Točník je poměrně velký hrad, kde najdete několik hradních paláců, vyhlídkové plošiny i malý bufet. Nás ale trošku zklamal – čekali jsme trochu víc.
Cesta z parkoviště na Točník
Žebrák
K Žebráku jsme vyrazili z Točníku po červené turistické značce. Prošli jsme vesnicí a zhruba po kilometru jsme byli na nádvoří. Žebrák je starší z hradů – byl založen jako strážní hrad na křižovatce cest ke Křivoklátu a Zbirovu. V 14. století vyhořel a postupně se stal zříceninou. Prohlídky hradu probíhají bez průvodce, vstupné stojí 60,- Kč za dospělého. Informace o hradu dostanete k přečtení na kartě, kterou Vám zapůjčí na pokladně. Hlavním cílem prohlídky je věž, která slouží jako rozhledna. Hrad stojí v dolíku, takže daleké výhledy nečekejte, za to je pěkně vidět Točník a přilehlé okolí.
Výstup na Žebrák
Beroun – Black Dog
Zážitků už bylo dost, a tak jsme vyrazili na cestu k domovu po dálnici na Prahu. Když jsme se ale blížili k Berounu, rozhodli jsme se přeci jen udělat ještě jednu zastávku. Město je známé pro svoje historické centrum, medvědárium, hrnčířské trhy a Leoše Mareše. Nás nezajímalo ale ani jedno – měli jsme hlad. Jediným možným cílem proto bylo jídlo. Ondra si vzpomněl, že je v Berouně vyhlášená restaurace Black Dog, a tak jsme to šli zkusit. Restaurace je skoro pořád beznadějně plná, ale měli jsme štěstí. Chvilku jsme seděli u baru a pozorovali kuchaře v akci, pak se pro nás našel stůl na terase. Po dlouhém vybírání z bohaté nabídky jsme si vybrali dva nejzajímavější burgry. Dlouho jsme nečekali a jídlo bylo na stole – moc nám chutnalo, doporučujeme! Ceny jsou sice vyšší, ale proč neochutnat něco nového..
S plnými pupky jsme přes Prahu večer vyrazili domů. I výlet „přes kopec“ má něco do sebe – fakt 😊
Postřehy z Křivoklátska
- Krásné lesy – stojí za vyjížďku na kole
- Máminka – rozhledna ukrytá v křivoklátských lesích: vstup zadara, krásný výhled, super zážitek
- Točník a Žebrák – určitě stojí za návštěvu, ale není to zase taková pecka; dobře koukat na druhy vstupného – mají na oba hrady najednou
- Black Dog – super restaurace, vyplatí se rezervačka, výborné jídlo, vyšší ceny
