Plešné jezero je jedno ze šumavských jezer ledovcového původu, které se nachází pod horu Plechý, jenž je nejvyšší horou české strany Šumavy. Volný sváteční den a slibované babí léto nás nemohly nechat sedět v klidu doma. Vyrazili jsme časně ráno z Horažďovic do Nové Pece, vesničky kousek od hranic, která představuje ideální výchozí bod pro túry v této části Šumavy.
Na konci Nové Pece je u domu horské služby parkoviště. Celodenní stání zde vyjde na 100,-Kč. Zaplatili jsme v parkovacím automatu, pobrali věci a vyrazili po zelené turistické značce směrem k lesu. První turistický rozcestník, který jsme potkali, byl Nová Pec – u křížku. Zhruba po 500 m jsme došli ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, který je unikátním architektonickým dílem a v letech 1791-1961 sloužil k plavbě dřeva z šumavských lesů. Cesta dále vedla podél kanálu po příjemné asfaltce lesem. Větrná smršť, která se na konci srpna 2017 prohnala krajem, lesy dost poničila – všude byly vidět vyvrácené kmeny a velké hromady dřeva.
Zhruba po 2,5 km jsme dorazili k Říjišti, kde se nachází jediná chata s občerstvením široko daleko. Bohužel pro nás, měli kolem deváté ráno zavřeno. Vyrazili jsme proto na další úsek naší trasy – k Plešnému jezeru. Zelená turistická značka odbočila vpravo – po asfaltce jsme došli až k rozcestí s názvem Jezerní stezka. Odtud se pak šlo stále po zelené lesem mezi kameny, přes Kamenné moře až k Plešnému jezeru.
Měli jsme štěstí, i přes pěkné počasí a volný den u jezera skoro nikdo nebyl. Výhled přes vodní hladinu na hory nad jezerem bere dech, zvlášť na podzim, když se barví listí. Chvilku jsme poseděli, dali si svačinu (u jezera není žádné občerstvení – svačinu s sebou!!), vyfotili obligátní fotky a vyrazili k pomníku A. Stiftera, česko-rakouského spisovatele, který napsal řadu děl o Šumavě.
Po zážitkové naučné stezce Duch pralesa jsme nastoupali přes 200m – cesta je poměrně náročná, místy prudké stoupání po kamenech se ale vyplatí. Od Stifterova pomníku je nádherný výhled na jezero a do kraje vůbec. K vrcholu Plechého je to pak už jen kilometr téměř po rovince.
Na vrcholu hory najdeme skalku s železným křížem. Dál po hřebenech jsou vidět hory Trojmezná (místo, kde se setkávají hranice ČR, Rakouska a Německa) a Třístoličník.
Z Plechého jsme pak sešli po červené turistické značce na Rakouskou cestu. Značení kopíruje státní hranici a vede zprvu po kamenech, poté lesní cestou. Rozhodně je lepší jít strmou cestu od Plešného jezera než tenhle táhlý kopec plný kamenů. U rozcestníku na Rakouské cestě jsme zjistili, že správa národního parku vydala zákaz vstupu na cestu, kterou jsme přišli, jelikož hrozí pád stromů – stane se 😀 (nahoře žádné označení nebylo – je dobré sledovat aktuality NP Šumava). Napojili jsme se na asfaltku a pokračovali dál po modré k Říjišti. K našemu překvapení bylo občerstvení otevřené – koupili jsme si kávu za 35,-Kč, chvilku si odpočinuli a došli po známé cestě 3,5 km k autu.
Celá túra měla zhruba 16 km a zdolali jsme ji pohodovým tempem, s několika zastávkami za sedm hodin. Za celý výkon jsme se pak odměnili večeří v Nové Hospodě u Netolic.
Postřehy z Plechého
- sváču a pití s sebou – občerstvení po cestě je jen jedno na Říjišti
- dobrá obuv je základ – jde se po kamenech, často to podkluzuje
- dalekohled je fajn mít s sebou – krásné výhledy na jezero, hory, lesy a Lipno zaručeny 🙂
- kontrolovat aktuality na webu NP Šumava
- do Nové Hospody jet jen s prázdným žaludkem (mega porce)
